NO ME LLORES (NEPLAČ MI)

Vzpomínky někdy drží člověka nad hladinou a realita má tu moc nás stáhnout ke dnu. Posadíme se na dno a čekáme. Znovu se nadechneme a spatříme osud, který nám nad hladinou poletuje jako racek. Chytíme ho oběma rukama a letíme s ním. A z výšky spatříme smysl, který přeskakuje jako odraz slunce z vlnky na vlnku. Vše má své místo a vše má svou tvář, jako když se dítě poprvé podívá na svět s radostí a zvědavostí v očích.

Premiéra v roce 2005 na festivalu v Turíně.